Aktivizovali sa široké ľudové vrstvy spoločnosti, ktoré mali vlastné predstavy o zmenách. Na jar 1848 vylepili „neznámi páchatelia“ v Šaštíne leták s takýmito požiadavkami:

 

"Toto su naše vule, obivatelu šaščinskych:

  1. Žaden žid žadne kravy past nesmi.
    2. Na varty it jako kolvekkery krestan.
    3. Maso sa mosi dobre važit.
    4. Pekari dobre žemle pect.

Zadne židofské ciganstvi a šaleni sa netrpí. Komisára sa žide ani uradu bat nemosite, ale hnevu ludu obecniho, ktery mnoho krivd dluhe roky znašal. Spravedlnost nech panuje. To pomluvani tych krestanskych knezu nech načisto prestane od židu, lebo zle bude, lebo zbijeme a skazíme načisto židu. a každého neporádneho človeka, je-li krestan čili žid, skazíme. Pan dobry, ten nech sa neboji, temu sa nic nestane. Palene, pivo, mosi byt lacinši, jak ne, tak Popra zapalime. Verejne naše tvare ukažeme, lebo je nas 150 mužu, keri sme prisahali počirym nebem v bori, že sa branit a spolu zemrit sceme. Ked tyto vieci nebudu, čekajte, že Šaščín spáleny bude. Zadneho vymitat nebudeme, lebo každý darebný človek je, kery tymto vulam zadosti neučiní. Modro stoj za to, aj šeci, lebo zle bude. Konec."

 

V českých krajinách istý Ján Novák zo Starej Vsi zase skomponoval takúto báseň:

 

"Naše jsou vesnice!
Striílime zajíce!
To všechno nám císař dal —
aby ho P. Búh zachoval!
Máme teď nové desátky:
faráfúm klackem na zadky.
My se Boha nebojíme,
my pred Bohem obstojíme.
Moc pánú je pochována
a robota zakopána.
Nevstane už, mrcha, více,
zvonili ji na radlice."

 

Básničky boli populárne aj v Prahe, rovnako ako problematika žemlí:

 

"Pekaři, pekaři, pečte větší housky,
nebo vám krám rozmlátíme na samý kousky!"